Metodik prevence

konzultační hodiny: středa 14.10 – 15.30, kabinet ŠMP

telefon: 55 503 104, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Školní metodik prevence (ŠMP):

obecně řeší primární prevenci, tedy veškeré konkrétní aktivity realizované s cílem předejít problémům a následkům spojeným se sociálně patologickými jevy (rizikové formy chování), případně minimalizovat jejich dopad a zamezit jejich rozšíření;
atributy primární prevence jsou výchova ke zdravému životnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování a rozvoji osobnosti.

Na ŠMP je možné obrátit se s řešením těchto situací:

návykové látky;
rizikové chování v dopravě;
poruchy příjmu potravy;
alkohol u dětí školního věku;
syndrom týraného dítěte – CAN;
školní šikana;
kyberšikana;
homofobie;
extremismus, rasismus, xenofobie, antisemitismus;
vandalismus;
záškoláctví;
krádeže;
tabák;
krizové situace spojené s ohrožením násilím ve školním prostředí, které přichází z vnějšího i vnitřního prostředí;
netolismus;
sebepoškozování;
nová náboženská hnutí;
rizikové sexuální chování;
příslušnost k subkulturám;
domácí násilí;
hazardní hraní;
práce s prevencí vzniku problémových situací týkajících se žáků s PAS ve školách a školských zařízeních.

Komplexní mediace:

Jde o dobrovolné neformální setkání stran sporu za účasti třetí, nezávislé a nestranné osoby, která má svou přítomností a vytvořením otevřeného a bezpečného prostředí a zesilováním řečeného, viděného a vnímaného pomoci stranám spor lépe pochopit (zpřehledňovat rozhovor) a nalézt tak způsoby jakými budou dále postupovat. Dalším cílem je posilovat porozuměním stran tématům i sobě samým.

Jedná se o rozhovor mezi všemi účastníky možná trochu jiný, než měli dosud možnost poznat. Konflikt je jen výsledkem narušené komunikace mezi lidmi a vzájemným neporozuměním.

Délka mediace se může pohybovat v rozmezí 1 – 3 hodiny.

Mediátor pracuje s konfliktem v oblasti:

žák x žák;
pedagog x žák;
pedagog x žáci;
pedagog x třída;
pedagog x pedagog;
vedení x pedagog;
rodič x dítě;
rodič x rodič;
obecně konflikt mezi zaměstnanci.

Koučink:

je proces, podporující hledání individuálních řešení pro jedince v jím zvolené oblasti. Kouč není trenér ani poradce (mentor), ale hledá řešení společně s klientem. Vytváří podmínky pro to, aby si řešení klienti nalezli sami.

Koučink je určen pro:

žáky školy;
skupiny žáků;
třídní kolektivy;
rodiče žáků;
zaměstnance školy;
vedení školy.

Kouč:

napomáhá klientovi zorientovat se v tématu;
vede rozhovor tak, aby si sám klient řekl, co má být ideálním výsledkem rozhovoru pro něj a co potřebuje od kouče;
umožňuje nalézt, čeho chce klient v tématu dosáhnout;
nastoluje podmínky, aby mohl koučovaný hovořit otevřeně;
se nesnaží za každou cenu pochopit klientovo téma, spíše klientovi pomáhá, aby rozuměl sám sobě (koučink se zaměřuje na sebeuvědomění);
vytváří podmínky pro vznik nových nápadů;
napomáhá klientovi přejít od nápadů a myšlenek k činům a činy případně ukotvit v návyk;
napomáhá klientovi uvědomit si stereotypy svého chování;
vnáší do rozhovoru nadhled;
směřuje rozhovor od problému k řešení;
vede klienta k tomu, aby přijal odpovědnost za svůj život.

Nabízené techniky a jejich využití v praxi:

kolo rovnováhy: je koučovací nástroj, který lze využít v celé řadě situací a podob. Klient chce dosáhnout v životě nějaké změny, ale neví, v jaké oblasti začít. Například „chci mít lepší rovnováhu mezi školu (prací) a osobním životem, chci být spokojenější, rád najdu smysl v tom co dělám, …“;
blueprint projektu: je koučovací nástroj, který slouží především pro vytváření vizí, nápadů či kreativních projektů. Jedná se o jakousi „mapu budoucnosti“, která vnáší představy např. o tom, jak by měl projekt vypadat; používáme ji k tomu, abychom se ujistili, že jdeme správným směrem (strategie učení, plán na zlepšení prospěchu, strategie řízení třídy, …);
časová osa: je efektivní koučovací nástroj, který umožní klientovi podívat se na danou problematiku s odstupem a rozdělit si ji na jednotlivé části/fáze, které si zasadí do časové osy. Tento způsob mu umožní vše dopodrobna promyslet a rozplánovat. Vede klienta k uvědomění si časové náročnosti jednotlivých fází a pocitu větší jistoty/kontroly nad daným úkolem (individuální studijní plán, doučení zameškané látky, studium k opravným zkouškám/maturitě, …);
nastavení „G“ cíle: pomáhá klientovi nastavit cíl, kterého chci dosáhnout (změna oboru, studovat / nestudovat, jaký obor dále studovat, pokračovat ve studiu na VŠ, začít studovat další obor, kam se chci ubírat po ukončení studia, …);
vytýčení cesty k cíli: klientovi umožňuje uvědomit si jednotlivé kroky k dosažení cíle a následně s nimi jednotlivě pracovat (chci se zlepšit v matematice – budu studiu věnovat více času – kolik? / potřebuji doučování – kde ho budu hledat, jak ho zajistím, kolik mám na jeho zajištění prostředků, …), atd.; lze i ideálně využít pro práci TU;
kartézské kvadranty: tvoří koučovací nástroj, který lze využít v případě důležitých životních rozhodnutí (chci pokrčovat ve studiu a neumím si vybrat mezi školami, mám několik variant

co mi ta která škola přinese + -

nebo mám upřednostnit práci + -

jakou jinou si mám vybrat + -;
techniky pracující s modelem GROW: jedná se o práci s cílem od jeho vytýčení až po realizaci. Co vše se musí odehrát, než bude cíl, který jsem si předsevzal, dosažen (strategie řízení třídy, pracovní naplnění. samostudium, …).